|
Post by MOS on Jul 3, 2018 11:07:07 GMT
Jídelna Nic prestižního, pouze pár stolků a výdej jídla. Doporučil bych vám nemluvit příliš nahlas, přímo vedle se totiž nachází kuchyně a v ní legenda samotné archy - Consuela.
|
|
Deleted
(Deleted User)
I was deleted!
|
Post by Deleted on Jul 9, 2018 14:44:01 GMT
,,Sľubuješ?” pozrie na neho s nadvihnutým obočím no v konečnom dôsledku nemá prečo spochybňovať jeho autoritu a ako veľmi dobre vychované dievča by to ani neurobila aj keď na pár milisekúnd nad tým aj uvažovala. Už by sa však aj rada dozvedela čo dobré dostane pod zub. Keď si ale uvedomí, že sľúbené šaty, do ktorých sa mala prezliecť neprišli, nevadí jej to. Najskôr jedlo, potom šaty a hľadať otca. Alebo tie dve posledné sa môžu vymeniť, veď predsa na šatách až tak moc nezáleží. ,,Viete čo budeme mať na večeru?” spýta sa ho nevediac či sú to raňajky, večera alebo nebodaj obed. Vravel jej koľko jej hodín? A keby aj, vadí to? Raegan usúdila, že vôbec nie. ,,A je tu viac detí ako ja?” chrlí otázku za otázkou uvedomujúc si, že mladý muž nie je dvakrát nadšený z jej prítomnosti. Popravde to nie je ani ona, ale za tých pár minút si už stihla zvyknúť.
|
|
|
Post by Scott Koskinen on Jul 13, 2018 11:45:15 GMT
Co jiného mu přece zbývá? "Slibuju" šklebí se jako sluníčko na hnoji, protože se Scott smát ani usmívat neumí. "Čestný finský". Přinesl ji z kuchyně rýžovou kaši. "A ještě čisté oblečení. Zajdu pro to... Prádelna je hned vedle. Zatím se najez... nejedla si nějakých 600 let." Rychle odběhl pro oblečení. Ve skutečnosti jsou to modré botky s kovovo-gumovou podrážkou, čisté prádlo, světle šedé šatičky s adamantiovou podšívkou a identifikační čip. Všechno to oblečení je pěkné a přesto bezpečné. Hned se také vrátil. "Tak, tady to je. Převlékneš se pak cestou na záchodcích". Zase se kysele usmál.
|
|
Deleted
(Deleted User)
I was deleted!
|
Post by Deleted on Jul 13, 2018 14:43:17 GMT
Radostne sa na neho usmeje a pobehne za ním, posadí sa na stoličku z ktorej jej nohy visia dolu nedotýkajúc sa zeme, podobne ako tomu bolo keď sedela na posteli. Avšak na rozdiel od nemocničnej postele, tu jej chýbalo už len pár centimetrov aby sa podrážky jej topánok dotkli zeme. Keď pred ňu položí tanier s ryžovou kašou s ohrnutým nosom na neho pozrie a na tvári sa jej skvie jediná otázka. *Akože vážne?* Čakala všetko, no toto nie. Jedlo v tanieri vyzeralo akoby ho už niekto jedol a veľmi mu to nechutilo. Vezme do ruky lyžičku a neochotne si vloží kašovitú hmotu do úst len aby zistila, že chutí ako vanilkový puding. Ihneď jej do očí skočia iskričky a zabudne, na zvláštny výzor jedla. Keď muž príde späť do jedálne, tanier je už dávno vylízaný a ak by na dievča nehľadelo pár očí z iných stolov, reálne by aj svoj jazyk na ten tanier položila. Avšak, takto na verejnosti by to nebolo vhodné. ,,Ďakujem,” zažmurká na šaty a topánky ktoré jej priniesol. Zoskočí zo stoličky, šaty si pritiskne na hruď a topánky vezme do jednej ruky. ,,Potom sa už pôjdeme pozrieť na ocka?”
|
|
|
Post by Scott Koskinen on Jul 16, 2018 21:13:54 GMT
Prvně nechal děvče převléci se na záchodcích, které jsou dostupné pro všechny společenské místnosti. Nejspíš jí to velikostně padlo správně, a tak se mohli vydat ke kryopodům. Scott sám o sobě byl rád, že byl dostatečně milý, což ani sám nečekal, a také, že se mu podařilo děvče v celku dovést tam kam měl. Teď už jim jen zbývá dojít k Joslyn a nechat jí dívku. Ona ten kryopod otce opraví a pak už nebude ničí starost, jen jeho. A Scott si bude moct klidně trávit čas sněním o... pššš... tajemství. Když se holčička převlékla, mohli tedy jít. "Samozřejmě, jdeme za tátou" řekl Scott.
|
|
|
Post by Viktoria J. Imgimundursdottir on Jul 26, 2018 20:29:36 GMT
Znuděně se dobelhala do jídelny. Nejen, že je jako antropolog k ničemu, přijde ji že je k ničemu úplně. Nejspíš si uvědomovala, že v přerostlé místnosti je sama, když si nabírala plnou mísu cereálií a lila do toho hektolitry mléka. Kde se na arše vzalo mléko, to neví. Nechce to vědět, abych byl upřímný. "Dobrý ráno, posádko", zamávala na prázdnou místnost dosti prázdným džbánkem aby se nepolila. Přemýšlela, co si vezme dnes na oběd. Už dlouho nejedla rybu. Velmi zajímavé myšlenkové pochody doprovázelo kručení v břiše, a tak si konečně sedla a začala se cpát cerealíemi, které ji nestačily a tak si ještě došla pro kávu. Protože přesně to ráno potřebuje. Kávu. Jojojoo. Teď bude nezastavitelná! S každým lokem kávy se její schopnosti navyšují a z ní je teď G-Girl! Tato žena zvládne vše! Ne, dělám si srandu. Je to jen pitomá alkoholička, která neví co s životem...
|
|
Deleted
(Deleted User)
I was deleted!
|
Post by Deleted on Jul 26, 2018 21:08:15 GMT
Keď ju muž vyhodil niekde kde ešte nikdy nebola, bola celkom zmätená a nevedela čo má robiť. Bola už prezlečená v nových šatách a len sedela na posteli a čakala kedy príde po ňu aby spolu mohli ísť hľadať jej ocka. Ale neprišiel. Raegan zaťala päsť a rozhodla sa urobiť si teda po svojom. Asi nie všetci ľudia dodržujú svoje slová, tak ako sa to otecko čakal od nej. Vykukne spoza dverí a jediný smer, ktorým vie kde sa dostane je chodba smerom doprava. Tak sa teda vyberie tým smerom nádejajúc sa, že sa jej podarí v kuchyni uchmatnúť ešte jednu porciu chutnej kaše, ktorá jej tak prekvapivo chutila. Avšak vydesí sa keď reálne príde do miestnosti so stolmi a stoličkami. Veeeľa ľudí. Presunie si ruky poza chrbát akoby v nich niečo skrývala a s naširoko otvorenými očami skenuje tváre ľudí sediacich na stoličkách. Otecko?
|
|
|
Post by Ferrari Daner Wright on Jul 26, 2018 21:25:27 GMT
Byl zrovna v prázdné frontě na mléko, když se do místnosti, tedy jídelny, dostala ta ženská. Vtipná. Usmál se na ni, hlasitě pozdravil. „Dobrý!“ zamávl nazpátek, zjevně zapomněl na zeď před sebou, ozvala se docela menší rána nárazu jeho lebky a kovu, který pokrýval tuto část. Zasykl bolestí, otočil se a elegantně dohopskal se svým ranním mlíčkem k ženské, která si již popíjela kávu. Hodně lidí nemělo dobrou náladu po ránu, většinou jen pobíhali tam a zpátky, řvali instrukce a občas si došli jen pro kávu. Podivíni. Kdyby mohl, asi by tam už půlku archy zamykal každé ráno, to aby se nasnídali a nedávali mu ty otrávené pohledy, když s nimi mluvil. Ale ne, tahle ne, připadala mu vtipně a ještě k tomu staře. Ne tedy, že by jí to někdy hodlal říct. Jen dlouho nepotkal vtipnýho dospělého, který by mu namísto seznamu povinností daroval úsměv. „Máme se?“ pousmál se jejím směrem, usrkl si mléka, do kterého by nejraději strčil nějaký cukr navíc a pořádně se uvelebil na židli. Možná by i pokračoval, jen náhle spatřil někoho, jak vchází do místnosti. Někoho možná jen ne, bylo to dítě! A děti na palubě on neviděl. Nikdy. Zamával i jejím směrem, trochu poskočil na židličce a pomávl ke stolu. Aby přišla samozřejmě.
|
|
|
Post by Viktoria J. Imgimundursdottir on Jul 26, 2018 21:35:52 GMT
Všimla si mladíka, kterého dříve neviděla. Nedivme se, má předepsané miliardy dioptrií, brýle však nenosí. "Mám se strašně," prohlásila a zasmála se, "Co ty?" . Nechtělo se jí moc mluvit, ale trochu konverzace neuškodí. Zvlášť s mladším... kolik mu tak může být? Viktorii je dvacet-šest. Už se blíží menopauze a bolestivě si to uvědomuje. Tedy... nepřehánějme, jo? Ještě ani nezažila sex střízlivá, natož aby mohla myslet na menopauzu. Prvně děti... teda, spíše prvně chlap, pak děti. Pane bože! To je nepořádek! V hlavě se hádala sama se sebou, než se objevilo děcko. Ano, přesně tak. Zrovna myslela na děcko, a šup... je tady. Doufala, že nebude chtít nakojit a vystačí si s tou bílou tekutinou, kterou archa nazývá "mléko"...
|
|