|
Post by MOS on Jul 3, 2018 10:34:13 GMT
Společenské Místnosti Zde se nejčastěji schází branci za účelem relaxace či odpočinku. Místností je celkem pět, každá identická k té první, dohromady je tvoří několik pohovek, stolů, holografických obrazovek a přehrávačů hudby. Samozřejmě i předměty, které si sami pořídí.
|
|
|
Post by Bruno Klapač on Jul 11, 2018 21:23:38 GMT
Kráčal na to isté miesto ako vždy keď trebalo konať. Tentoraz to bol znova trochu iný prípad. Tento pán, Dexter Glenn Fleming, má nariadené 2 návštevy kvôli bitke ktorú spoločne vyvolali aj s tým druhým. S Dextrom ešte nemal to potešenie a aj keď mal viac menej možnosť mať predsudky, kvôli dôvodu prečo sa stretávajú, nijako si ich nerobil. Určite sa to nejako proste vysvetlí po psychologickej stránke. Vošiel teda do jednej z miestností a sadol na pohovku ktorá už začínala mať od jeho zadku vysadané miestečko. Teraz už iba počkať kým príde Dexter. Zatiaľ si ale zobral papiere a čítal si ešte raz záznam ktorý dostal do ruky. Aké zranenia boli urobené, aké je riziko choroby a všetky tie opletačky ktorým veľa ľudí ani nerozumie. Počúval pri tom slabú hudbu z reprákov. Malo by to vyvolať ako takú kľudnejšiu atmošku.
|
|
|
Post by Dexter Glenn Fleming on Jul 12, 2018 8:37:06 GMT
No bolo mu toto treba? Krista pána, za takú malú bitku, ako keby sa podobne nepobil už tristo krát predtým. Vždy dostal nejaký ten trest a už zopár ráz aj skončil u rôznych psychológov, ako keby mu to aj reálne malo pomôcť. Zopár nezaujímavých konverzácií jeho chuť vymlátiť z každého človeka na arche dušu teda skutočne neodstráni. Ale fajn, pokiaľ je toto jeho jediný trest, rozprávať sa s cudzou osobou o nepodstatných sračkách, prosím. Možno si s ním na vedení už naozaj nevedia rady, o chvíľu ho vyložia na nejakej planéte a dovidenia, aspoň budú mať pokoj obe strany a Dex si tam môže vybíjať nervy na nevinných ufónoch. Kráčajúc po chodbách ku svojej destinácií v duchu pokračuje vo frflaní, až kým sa neocitne na mieste, kam mal namierené. A fasa - očami prekrúti až si do mozgu uvidí, ako zazrie, s kým má vlastne tú česť. To sa tu má spovedať nejakému chlapčaťu ktoré len včera vychodilo základnú školu? Na kerú riť je toto dobré?! S maximálnou nechuťou, ktorú dáva veľmi zreteľne najavo sa posadí oproti muža/chapca/ťažko povedať čo je zač, a podvihne obočie v otázke, čo sa teda plánuje teraz diať. Už to naozaj chce mť čím skôr z krku. "No spusti, frajer." vyzve ho, boh vie k čomu. Nech mu napíše diagnózu, či jak to u týchto mudrlantov chodí, nech môže ísť Dex späť do postele.
|
|
|
Post by Bruno Klapač on Jul 12, 2018 13:06:17 GMT
Inú reakciu ani nečakal. Skoro každý mu hovorí buď: (Ja to nepotrebujem/Ako mi to akože pomôže?)Tento raz ho ale pobavilo ako to povedal. Samozrejme v duchu. ,,Teraz asi čakáš, že ti napíšem diagnózu, budem predstierať, že ma to zaujíma, niečo si napíšem, a jeden šťastný happy end, čo?'' Povedal celkom vyrovnane, no hneť dal ústa do perfektnej rovinky. ,,Takto to bohužiaľ nefunguje. Keby hej, tak by to malo dosť zaujímavé výsledky.'' Nemyslel tým že je tu niekto dôležitý ale proste keď už niekto má problém prečo si ho nepriznať. ,,Každopádne ak chceš taký prístup, pre mňa za mňa. Ak si takto prestavuješ psychológov'' Bol pripravený sa zmeniť na úplne stereotypného psychológa s okuliarmi a podobnými vecami. Samozrejme pre obe strany by bola lepšia tá prvá. Stihol si prečítať, že toto nebol jeho prvý problém takže si povedal, že asi sa mu nebude chcieť len tak zmeniť zo dňa na deň. ,, Lepšie by ale bolo keby si mi povedal, kto a ako ťa vyprovokoval. Nehovorím že ti to pomôže ale určite to pomôže mne pri výrobe tvojej ''výhovorky'', keby sa niekto pýtal.'' Žmurkol naňho a nasadil nepatrný šibalský úsmev, ktorý ale ihneď nahradila serióznosť.
|
|
|
Post by Dexter Glenn Fleming on Jul 16, 2018 19:11:30 GMT
Jeho slová počúva, mlčky, jediné znamenie jeho otrávenia je jeho výraz tváre a jedno obočie, ktoré sa dvíha hore priamo úmerne s dĺžkou jeho kecov. Trpezlivo však vyčká, kým mladý pán psychológ dorozpráva, no v momente, čo zaznie jeho posledné slovo s naznačenou bodkou na konci sa Dexter nakloní, opierajúc sa lakťami o vlastné kolená. "Nespomínam si, že by sme si niekedy potykali, chlapče, slušnosť ti nehovorí nič?" rýpne si, samozrejme že si musí rýpnuť, predsa len, to by nebol Dex, aby nehľadal prvú šancu na to vyprovokovať každú osobu vo svojom okolí. A čuduj sa svetu, prečo sa vkuse s niekým mláti, idiot. "Neviem, či to z môjho výrazu nie je dostatočne jasné alebo čo, ale mám maximálne v riti. Nie som tu práve dobrovoľne, takže čím skôr to budem mať za sebou, tým lepšie. Vyprovokoval ma mudrlant z druhého poschodia, ktorý si myslel, že si na mňa môže otvoriť hubu kedy a ako sa mu zachce bez následkov. Z takých to bohužiaľ je treba iba vymlátiť." Tým ukončí svoj monológ a opäť sa oprie dozadu. Vymlátiť to z neho síce vymlátil, no aj on si vyslúžil poriadne modriny, debil mal zato slušnú ranu.
|
|
|
Post by Bruno Klapač on Jul 17, 2018 10:37:18 GMT
A sme doma! Máme tu ďalšieho človeka ktorému vadí Brunov vek. Čo teraz? Mal by sa prebaliť a zmeniť si flašku s teplučkým mliečkom? HAHA...nie. ,,Tak v tom prípade prepáčte pane.'' S ním si to tu ešte vážne užije . Ani on tu v poslednom čase nie je práve dobrovoľne ale načo sa sťažovať? Ako sa zdá ostatní to robia aj zaňho. ,, Takže ak to mám správne chápať, si tu za to, že si sa pobil kvôli sprostým rečiam. Smiem vedieť čo konkrétne to bolo alebo si už nespomínate? Oboje možnosti to niekde posúnú bližšie k tomu aby ste boli prepustený.'' Po správnosti by mal povedať ešte niečo na ukľudnenie ale tomuto každé slovo len lezie viacej na nervy a do krku. ,, Taktiež by bolo dobré, keby ste mi povedali či vás takéto reči donútia konať vždy alebo je to len z času na čas.'' Chcel klasického psychológa ktorý sa nezaujíma , má ho teda mať. ,,Poďme sa sústrediť na toto a niečo z toho už vyčarujeme.'' Nepodporoval veľmi agresivitu ani takéto veci. Bol viacej na diplomaciu, no od Dextera také ani veľmi nečaká. ,,Posledná otázka teda zostáva ako normálne riešite problémy týchto typov: 1. nezhody na pracovisku 2. nečakané udalosti. 3. typ, priama provokácia je myslím jasná.'' Spísal si do papierov meno a všetky tie blbosti okolo toho a čakal na reakciu. Čím viac bude Dexter vzdorovať, tým viac to tu budú musieť spolu riešiť. Nakoniec mu dá pár rád, čomu by sa mal vyvarovať a ešte ako (ne)riešiť svoje problémy a môže ísť po svojom. Nechystá sa ho ale len tak nechať behať po lodi a mlátiť ľudí. Aj keď si to niekorý zaslúžia. Jeho úsmev bol už trochu povolený no stále bádateľný. Ešte by ho mal chvíľu držať. Kývol naňho hlavou na znak že čaká iba na neho.
|
|
|
Post by Viktoria J. Imgimundursdottir on Oct 29, 2018 17:51:43 GMT
(VIKTORIA JE PŘEVLEČENÁ ZA ZOMBIE PRŮZKUMNICI)
Opravdu natěšená ze své akce seděla Viktoria na pohovce v určené společenské místnosti, čekala spoustu lidí. Ona oslavy miluje! Má tady trochu toho pití, má tady všechno, co pravá párty potřebuje. Nejmenovaný blonďák z minulosti by ji možná přirovnal k Pinkie Pie, protože to ona byla! Veselá dívčina s tím pravým šibalským úsměvem a hlavou plnou alkoholu a vědy. Čekala však marně... zatím nikdo nepřišel...
|
|
|
Post by Scott Koskinen on Oct 29, 2018 17:59:25 GMT
(MÁ NA SOBĚ ROZTOMILÝ PIKACHU OBLEČEK, BYL TO JEDINÝ KOSTÝM, KTERÝ SE MU LÍBIL)
"Ummm..." očividně přišel jako první. Společenská místnost přímo zářila oranžovou, černou, fialovou a všemi strašidly. Snad nečekal, že jej budou chtít lovit. Vzhledem k pohledu hostitelky to však nečekal. Vypadala spíš vyřízeně, než že by se chystala bavit. Nejspíš si chlapce ze začátku ani nevšimla. "...Ahoj. Já jsem Scott," Žena zvedla hlavu a usmála se na něj.
|
|
|
Post by Viktoria J. Imgimundursdottir on Oct 29, 2018 18:04:53 GMT
"No ne, někdo přišel. Už na mě začal sedat prach, jak jsem čekala," řekla ironicky, ale hned se zasmála. "Viktoria, ale říkej mi jak chceš,". Rozmáchla se rukama: "Vítej v pekle," znovu se trochu smutněji zasmála. Chtěla uspořádat večírek, na kterým se můžou lidi bavit. Večírek, kde se budou mít všichni rádi, kde se všichni budou cítit mezi svými. Chtěla archu takovou, jakou bývala. Jenomže potom všem, už to nejspíš nejde.
|
|
|
Post by Scott Koskinen on Oct 29, 2018 18:09:02 GMT
Scott se moc bavit neuměl. Ale Viktoria na něj působila příjemněji, než obvyklí lidé. "Děkuju," pousmál se a rozhlédl se na její gesto. Nejspíš si dala s výzdobou opravdu zabrat a to všechno jen pro to, aby tady seděli dva. Scott byl však nadšený jako malé dítě. Je to jako soukromá párty. Malá, soukromá, party. "To muselo dát zabrat," ohlédl se kolem, čímž naznačil, že mluvil o výzdobě.
|
|
|
Post by Viktoria J. Imgimundursdottir on Oct 29, 2018 18:17:27 GMT
Taky že jo. Zabralo ji to pěkně dlouho. Nemusím psát, kdykoliv se usmála, protože se zasmála skoro vždycky, když něco řekla. "Ani ne, jen od rána do teď," trochu pomáchla rukou, "dáš si víno? Dostala jsem jej od kamarádky než... no to je jedno," nalila trochu do sklenice a podala ji chlapci.
|
|
|
Post by Scott Koskinen on Oct 29, 2018 18:26:20 GMT
Nebyla to rozhodně poslední sklenice, kterou Scott vypil. Po slovech "mám další," které z Viktorie vypadly mezi závaly hysterického smích, se oba rozpištěli jako myšky. Ano. Bílé myšky, ale ty teprv příjdou. Scott se cítil jako na lodi. Obrovské Halloweenské lodi a oni jsou piráti. Smáli se jako šílení, a jako pomstu si vymysleli kanadské žertíky. Nikdo nepřišel, tak je půjdou pěkně vytrolovat. Protože to bylo přesně to, co ty dva napadlo. "Divím se, že jsem tě tady ještě nepotkal, vždyť jsi moje nejlepší kamarádka," těžce ze sebe vysoukal. Následující smích však šel lehce. Největší zábava byla, když mazali podlahu před kajutou AJEC máslem nebo když přilepili lepící pásku před dveře pár lidem. Následně si i trochu poplakali, když si uvědomily, že některé kajuty už své osídlence ztratily. Nakonec tak nějak oba usnuli v tělocvičně úplně namol a polonazí. Takhle je doufám, nikdo nenajde...
Alespoň těm dvěma se akce povedla... nebo ne?
|
|
|
Post by Scott Koskinen on Oct 29, 2018 18:30:12 GMT
**TAI SI NEPAMATUJE ÚDAJE PRO VYPRAVĚČE... TAKŽE TOHLE JE JAKOBY VYPRAVĚČ**
Scott i Viktoria se opili tak příšerně, že jejich hladina v krvi přesahovala jejich IQ. Ani jeden z nich to bohužel nepřežil. Poučení pro příště? Nevěřte v zázraky.
|
|